April 2011

Roztomilé malé lhářky

29. april 2011 at 19:54 | Lili |  Lili
Nějakou dobu jsem nic nepřidala. Nedivím se. Prostě nemám nápady. Nebo ještě jinak - nejsem schopná sformulovat věci v hlavě do článku (ale těma nápadama to je trochu taky). Takže.
Minulý víkend jsem dokoukala 7. řadu Zoufalých manželek. No jo. Přiznávám. Byla jsem jima mírně posedlá. V tu chvíli ale moje posedlost skončila a mně došlo, že si budu muset najít něco jiného. Nejlíp seriál. Ale jaký? No abych řekla pravdu - z věcí jako The Vapmire Diaries, Gossip Girl nebo Glee moc odvázaná nejsem. Takže jsem se rozhodla, že se začnu koukat na Pretty Little Liars. Měla jsem totiž v plánu koupit si knížku, ale když jsem se dozvěděla o seriálu nějak mě to přešlo. (Nebyla jsem si jistá jestli je seriál podle knížky nebo knížka podle seriálu. V druhém případě bych po knížce vůbec nesáhla, protože prostě nemám ráda knížky podle filmů, seriálů atd.) :))


Minulý víkend jsem se začala na seriál koukat. (Je zvláštní, že potom co jsem shlédla první díl, jsem si někde přečetla recenzi - asi u Abyss - a ona tam zrovna psala, že jí to přijde dost podebné Zoufalým manželkám, jen v mladšim provedení. Asi se na vybíráná seriálu zase podílela moje posedlost nebo už vážně nevim. xD)
Můj první dojem? Hmm. Absolutně mi to nedocházelo (to už jsem já :D). První díl v sobě vždycky musí mít něco zvláštního aby přilákal lidi. Ten seriál je něco jako jedna velká záhada. No ty esemesky mě nadchly. :D Sice to není žádnej super originální nápad, ale co? V téhle době, kdy už je prakticky nemožné vymyslet něco nového to nevadí. Navíc hlavní je to, co s tím nápadem uděláte. Do konce seriálu mi zbývá ještě hodně dílů (prakticky celý seriál xD), ale už se hrozně těším na to jak to dopadne. Nemůžu se moc rozepisovat (a proč taky, neni to recenze, jenom deníček a dojem), protože jsem vážně jěště moc dílů nestihla. A nakonec mám ještě jednu otázku. Jsem ještě pořád trochu mimo. Pretty Little Liars má jen jednu řadu nebo jich bude víc? Vážně mě to zajímá, už nemám sílu to někde hledat. :D
PS: Asi překopu svojí pžezdívku... xD
Lillien aneb Lili

tááák jo

25. april 2011 at 18:58 | Wee |  Wee


zdroj/Lili
Promiňte že jsem se neozvala dřív, ale za 1) jsem nemohla najít zprávu, ve které mi Lili napsala heslo na tenhle blog a za 2) jsem byla od soboty doteď v díře světa jménem Veselé. No. Jak jste si užili prázdniny? Já jsem čtvrtek a pátek strávila na letný s marnými pokusy, naučit se už konečně něco na skejtu. Vážně, neumím ani ten nejjednoduší trik a to mam ten skejt skoro rok:D.
Na chalupě (ano, to je ta díra světa, Veselé) byla nuda, nuda, nuda. Porazili nám největší strom tak jsme tam z něj pálili to dřevo, zábava.

--------------------------------------------------------------

Teď jak po sobě čtu co jsem napsala, říkám si, že už je to se mnou už dost špatný. Oukej, začnu psát články na normální téma, fakt už. Začnu s tím snad už dnes večer.

Mimochodem, upekla jsem si 2 roztahováky a ani se mi ještě nepodařilo je zlomit, hej!
Wee.

A Mnoho

22. april 2011 at 17:20 | Lili |  Téma týdne
Vyložím si to ze svého úhlu, který většinu z vás asi nezaujme a bude nezajímavý. Už tu byl. Ale...
Co bychom taky čekali od témata "Nic", že?

Nic. Když se nad tím zamyslím je to něco jako stěna. Něco přes co nikoho nepustíme. Co každý den skrýváme pod slovíčkem Nic? Spoustu věci. Někdy celodenní dění! Slůvko nic, znamená hodně. Teď přemýšlím nad tím, že pokaždý když někomu řeknu Nic, něco mi je. (Například, když mě ve středu praštíl míč do hlavy a já řekla Nic, přestože mě to bolelo. xD) Lidé někdy přijmají odpověď Nic jako dostačující, protože radši něchtějí Nic slyšet, nechtějí se do toho plést, nechtějí si zatěžovat hlavu problémy jiných. A jindy jim zase slůvko Nic dá další důvod proč se o to zajímat. No není to zvláštní?
Upřímně nedokážu si pod slovem "Nic" něco představit. Představím si prostě to slovo, ne žádnou prázdnou místnost. Když je to Nic, nemůže to být Něco.


A nebo ne?
Jste zmatení?
Lillien aneb Lili

Pro Ana aneb "nejlepší kamarádka Ana"

22. april 2011 at 16:30 | Lili |  Úvahy, názory, články
Nejlepší kamarádka Ana!
Někdy před dvěma týdny jsem byla nemocná, a když jsem byla doma zabloudila jsem úplně náhodou na blog týkající se diety. Byl to pro mě dost velkej šok, když jsem si přečetla jídelníček jednoho tzv. Pro Ana blogu (v tý době jsem ještě neměla jasno v tom co to znamená). Vlastně se tomu ani jídelníček říkat nedalo. Snídaně - půl papriky. Svačina - nic. Oběd - 7 jahod (vrchol provinilosti). Svačina - kousek čokolády (vsadim se, že tak jedna kostička - samozřejmě už by si nafackovala). A nakonec večeře - 1 párek s chlebem (samozřejmě konec světa). Teď bych ráda podotkla, že slečna měla přes 170 cm a vážila ani ne 54 kilo. Na svou výšku měla absolutně ideální postavu. Hrozně dlouho jsem chtěla dát tenhle článek dohromady a konečně jsem se k tomu dokopala. Pro Ana - Pro Anorexii - (asi jste se s tím už setkali, protože na blog.cz je takovýhle blogů v celku požehnaně) je vlastně dieta, která vás později dovede k anorexii. Možná, že na to má nekdo jiný názor, ale když se já podívám na jídelníček, který se skláda jen ze slova Nic, Nic, Nic, na konci s větou ,,vteřinu na rtech, roky na stehnech" mám z toho dost divnej pocit. Někoho bych profackovala! Chci říct: Přijdete na něčí blog. Podiváte se na to kolik váží a kolik chce zhubnou a vidíte, že si ničí život. Ale bohužel vy s tim nic neuděláte. Za prvé o tom nic nevíte. Za druhé vás komunita Pro Ana ukamenuje. A za třetí (pozor) anorexie je životní postoj, ne nemoc! Ale já si říkám, jestli je to životní postoj, každá anorektička může včas přestat.

Skeleton - volný design

19. april 2011 at 20:39 | Lili |  Lili


Po nějaké (hodně dlouhé době) jsem se překonala, zapla photoshop a vytvořila úplně jednoduchý (pro mě sympatický) design. Inspirace opět +++. No nevim. Myslím, že teď nebudu mít na designy zase na nějakou dobu ani pomyšlení. Mám nejakej vyloženě pokaženej (použila bych jiný slovo) photoshop nebo počítač. (Ani nevim.) Prostě se pořád vypíná. Design najdete ke mezi designy. (Překvapivě!)
Taky jsem se konečně dokopala k tomu udělat jednotnej návod na nastovování designů. Takže... Huráá! Mám klid a už se s tim nebudu muset otravovat. (Tak horký to s těma designama zase nebude...)
Nemám moc co říct, jsem unavená ze školy a nechce se mi rozepisovat o ničem. Článek na téma týdne psát nebudu, dneska jsem zjistila, že na téma Nic nevymyslím nic smysluplnýho ani originálního. (Jedině, že bych sem dala prázdnej článek jako půlka blogový komunity...) Nevim kdo si volil tohle téma, ale zajímalo by mě jestli ty lidi nepřemysleli jen na ,,budu pro to volit, protože jsem zvědavej co ostatní napíšou", ale sám nic nenapíše. Teď tady neni skoro nikdo schopnej vymyslet něco pořádnýho. Jsem opravdu hodně zvědavá na nejlešpí články na téma. Mohlo by to být zajímavý. (Nevim co skloubim na příští téma Krev, asi taky velký Nic!)
PS: Asi se zaměřim na vymýšlení názvů článků, už jsem na tom vážně dost bledě!
Lillien aneb Lili

Sucker Punch

18. april 2011 at 16:17 | Lili
Oficiální popis:
Epická akční fantasy podívaná nás zavede do smyšleného světa mladé dívky, jejíž snový svět poskytuje únik z temné reality. Nelimitovaná hranicemi času a prostoru může jít kamkoli si její mysl zamane. Jenže neuvěřitelná dobrodružství jaksi smazávají hrnice mezi skutečností a fantazíí... s možná tragickými následky.

Můj názor:

Dvacetiletá "Babydoll" se přičiněním svého nevlastního otce ocitá v psychiatrické lečebně, kde má už brzy podstoupit lobotomii. Díky své velké předtavivosti se dostane do alternativní reality, do "bordelu", ze kterého má v plánu utéct dřív než přijde její první zákazník. Teď pozor, přes tuhle alternativní realitu se přes tanec dostává do další alternativní reality, kde jí jakýsi prorok řekne, že musí najít pět předmětů aby se dostala pryč (mapu, oheň, nůž, klíč a patá věc není známa).
Celý film se vlastně odehráva jen v její fantazii, tím chci říct, že to co se děje v blázinci se dá na konci maximálně odtušit. Ale... zase jě to tak zajímavější. Ze začátku vás film ponechává v takové... nevědomosti. :D Člověk je trochu zmatený co a jak.


Upřímně strašne jsem se těšila na to až film uvidím, i přes ty zrovna ne moc kladné recenze a názory, ale já jsem prostě takovýho zvláštního zastání, že když jdu na film do kina, chci vidět na velkém plátně hlavně akci a hodně speciálních efektů. A přesně toho jsem se u tohohle filmu dočkala.
Když se "Babydoll" poprvé ocitla v jedné ze svých vysněných realit (teď mluvím o té druhé) a narazila na "proroka", který jí řekl co a jak, brala jsem to, ale trochu mě dostalo to jak po pár minutách všechny sejmula a se vztyčenou hlavou šla dál. S takovým tím ,,jsem nejlepší a nikdo mě nedostane". Každopádně mi to v tu chvíli připadalo spíš jak vystřižený z nějaký akční hry. Hudba, zpomalený pohyby, skákání tři metry vysoko, nemluvě o tom jak Babydoll hned na začátku proletěla zdí a potom úplně v pohodě vstala. (Ta vysněná realita... :D) V tu chvíli jsem si uvědomila, že se ve filmu se nějakýho velkýho krveprolití asi nedočkám. Ne že bych ho tam potřebovala, vylezající střeva mi nic neřikaj. Sadista nejsem. Je logický, že se mi celkem líbilo to jak pořád všichny vypadali stejně dokonale. Tahle část se mi líbila, prostě mě dostali tím japonským prostředím.
Pak se Babydoll samozřejmě vrátila zpět "do bordelu" a snažila se přinutit ostatní devčata (nevím jak bych jim měla říkat :D) aby se s ní pokusily utéct s tím, že musí ukrdnout mapu, zapalovač, nůž a klíč. Abych byla přesná, když začala tančit dostávala se do třetí alternativní reality, kde bojovala (teď už společně s děvčaty) s drakama, robotama, zombíkama a s bytostma, který nápadně připomínaly ty věci z Pána prtsenů (xD), ostatní děvčata (Blondie, Rocket, Sweet Pea, Amber) kradly zmíněmé předměty svým zákazníkům.

Já se moc nevyžívám v tom skritizovat v každém filmu něco. Nevyznám se moc v efektech, a tak vám toho moc neřeknu o grafice (ani nevim jak se tomu správně řiká xD). Ale musím podotknout, že se mi opravdu líbila hudba. Prostě ta tý akco dodá takovej ten... říz. :D Sečteno a podtrženo, byla to svým způsobem strašná blbost, ale i tak se mi to hrozně líbilo a v pohodě bych na to šla ještě jednou. Já jsem prostě typ člověka, kterej miluje akčňáky. xD

Hodnocení: 7/10

Berte tuhle recenzo s rezervou. Byla to moje historicky první recenze na film a tak nějak ještě nevim jak v tom správně chodit. Sebekriticky můžu říct, že jsem to všechno tak nějak pomotala do sebe. :D
Lillien aneb Lili

Nový začátek

17. april 2011 at 20:55 | Lili |  Lili


Takže. Odteď by to tu mělo fungovat. Tohle je něco jako... úvodní článek. Přeskočím ty věco jako ,,Vítáme vás! Je to tu o..." atd., protože by to bylo něco jako nekončící nahrávka. xD Nebudu to prodlužovat. Přistěhovali jsme se sem (ano jsme dvě - Wee plus Lili - docela důležitý pro začátek) ze starého blogu, u kterého nám nevyhovovala adresa, která sem nám zdála... no děcká. Amissus ještě neni 100% schopný fungovat, protože jak už si asi většina z vás všimla, blog nefunguje úplně tak jak by měl. Nemám donastavený design, články se mi vůbec neaktualizují, když v nich něco změním a obrázky záhadně mizí a znovu se objevují. Prostě hrůza. (Tak to jsem zase úspěšně odbočila od tématu, udělala jsem si dlouho okružní jízdu! :D) Zítra se to tu snad začne normálně rozjíždět. Bude recenze na Sucker Punch! :D
Lili

Version no.1

17. april 2011 at 17:38 | Lili |  Blog


+ Inspirace: Přiznávám, že nápad na tenhle design není tak úplně z mé hlavy. Nechala jsem se inspirovat jedním designem z deviantaru. Maximálně mě zaujal a okouzlil. +++ Ten její je samozřejmě mnohem dokonalejší. :D
+ Credits: We♥It.com
+ Výroba: Přibližně 2 - 3 hodiny (no jo jsem rychlá xD), Photoshop
+ Moc se mi líbí. Miluju červenou. :D Přemýšlela jsem chvilku nad černou a toxicky zelenou, ale nebylo to ono. :))



Lili

RC review: Inkarceron

17. april 2011 at 13:41 | Lili
Název: Inkarceron (Incarceron)
Autor: Catherine Fisherová
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 368
Žánr: fantasy
Přečteno za: 5 dní
Nejlepší kniha pro mládež roku 2009 podle The Times.




Česká anotace:
Oceněná kniha pro mládež na pomezí fantasy a thrilleru. Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba - supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů - jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.
Můj názor:
Abych byla přesná kniha se odehrává na dvou místech. První je Inkarceron - vezění s vlastní myslí, ze kterého na první pohled není úniku. Finn je vězeň Inkarceronu a díky tomu, že si pamatuje jen pouhé tři roky svého bídného života je přesvědčený o tom, že on pochází z Venku, a že nebyl zrozený v kovových útrobách Inkarceronu. Když se mu do rukou dostane křišťálový klíč s hologramem orla. Se stejným orlem, kterého má na svém zápěstí, pocit, že je z Venku v něm sílí. Ví, že klíč by mohl znamenat jeho osvobození a únik ze zatuchlého Inkarceronu. Se svým ,,bratrem" a se starcem, který chce zoufale spatřit hvězdy zahájí únik, který je provede přes celý Inkareceron.
Druhé místo, na kterém se v knížce ocitnete je náš svět (Venek) v budoucnu řídící se Protokolem zakazujícím jakékoliv moderní vymoženosti. Claudie je dcerou Správce Inkarceronu. Její život je jako z pohádky. Když se ale dozví, že její sňatek s rozmazleným hrabětem byl uspíšený rozhodne se, že udělá cokoliv proto, aby si ho vzít nemusela. Začne se zabývat smrtí původního dědice královského trůnu (jejího původního snoubence). Když se odhodlá k tomu vloupat se do otcovi kanceláře, najde v ní klíč, o kterém se myslí, že by mohl odemknout Inkarceron, ukradne ho a nahradí hologramem.
Netrvá dlouho a Finnovi se podaří s Claudií přes křišťalový klíč spojit. Všechno se mění, když Finn konečně najde důkaz, že Venek existuje a Claudie najde to co tak dlouho hledala.

Co jiného můžu říct než, že mě Inkarceron ohromil? Všechny detaily vězení byly úžasně propracované a jeho atmosféra mě naprosto uchvátila. Nikdy jste nemohly vedět co vás čeká. Ponuré chodby, tajemná zakoutí a ty neprozkoumanné dveře. Pořád mě to mutilo přemýšlet o tom jestli nějaká cesta ven existuje nebo je to jenom pohádka postavená na starých legendách, které se po vězení nesly. Musím přiznat, že když jsem četla a děj se zrovna odehrával ve vězení, líbilo se mi to mnohem víc než venku. To bude tím vysněným a neexistujícím světem. Na druhou stranu ,,Venek" měl takové své kouzlo. Chvíli jsem nevěděla co mám čekat, protože jsem moc nechápala koně a kočáry, když na začátku byla řeč o moderním světě a technice. Pak se mi to zalíbilo. Přecejen mají ty kočáry, královny a paláce v sobě to kouzlo, které bysme u BMW, prezidenta a činžáku nenašli.
Líbila se mi promyšlená charakteristika postav, protože se mi už několikrát stalo, že jsem sice věděla, kdo je hlavní hrdina, ale vlastně to bylo jakoby se mi někdo za každou cenu snažil z rukou vyrvat jakoukoliv informaci. Bylo vtipné koukat se na to jak byl Inkarceron zkažený. Většina vězňu už neměla žádné svědomí a naděje. A pak jsem přeskočila zpátky do dokonalého světa se sametovými závěsy, kde byli všichni v tu chvíli tak nějak moc... naivní! A ještě jedna věc - okouzlilo mě to jak moc živý Inkarceron byl. Čekala jsem spíš něco jako velký počítač, který bude všechno řídit a hlídat vězně a on se přitom podobal spíš opravdivému člověku, i když neměl žádné svědomí.

Knížka se mi četla dobře. Byla čtivá a napínavá. Nikdy jsem nevěděla co bude dál, protože jsem to tak nějak nemohla vytušit. Občas mě trochu zpomalila dlouhá souvětí, která se táhla přes několik řádků, ale jak říkám. Bylo to jenom parkrát. I když nad tím přemýšlím, nemám nic co bych knížce vytkla. Pro mě byla tak nějak... perfektní. Moc se mi líbila. A rozhodně byla originální. Mám pocit, že autorka ani scény nijak neprotahovala a všechno výborně vystihla.

Hodnocení: 5/5
Úryvek z knihy:
Už na počátku bylo rozhodnuto, že pouze Správce bude vědět, kde se Inkarceron nachází. Všichni zločinci, nežádoucí osoby, političtí extrémisté a šílenci budou přemístěni dovnitř. Brána bude uzavřena a Experiment započne.
(str. 59)

Jak jsem se ke knize dostala:
Možná víte, že Inkarceron bude vycházet až někdy uprostřed dubna. Jak jsem se ke knížce dostala? Napsala jsem si do knižního klubu o Reading copies a oni mi ji opravdu poslali. Jsem jim za to moc vděčná a jsem ráda, že poskytli takovou možnost i obyčejným lidem jako jsem já.



Článek ze starého blogu, který byl původně zveřejněn 8.dubna :))
Lili

Nádherné bytosti

17. april 2011 at 13:36 | Lili
Název: Kronika prokletých zaklínačů 1: Nádherné bytosti (Beautiful Creatures)
Autor: Kami Garciová & Margaret Stohlová
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 512
Žánr: Fantasy, Sci-fi
Přečteno za: 3 dny
První díl. Byla jedna kletba. Byla jedna dívka. A úplně na konci byl hrob. (přebal knihy)



Česká anotace:
Ethan žije v městečku Gatlin v Jižní Karolíně celý život, stejně jako celé generace jeho rodiny. A jedno ví bezpečně - tady se nikdy nic nemění, nikdy se nic neděje. Pak se však objeví Lena Duchannesová a najednou není nic takové, jako bylo dřív. Ethan postupně zjišťuje, že výstřední, zvláštní, nešťastná a nesmírně přitažlivá Lena je z rodiny mocných Zaklínačů a o jejích šestnáctých narozeninách na ni má dopadnout kletba - kletba, která ohrožuje její život. Lenu a Ethana však k sobě váže hlubší pouto, než kterýkoli z nich tuší, a Ethan je možná Leninou jedinou nadějí.

Můj názor:
Dějiště knihy je malé - v celku nezajímavé - město na jihu Ameriky - Gaitlin. Je to město, kde se všichni znají a kde se neututlá žádné - ani sebemenší - tajemství. Nebo to tak spíš jen na první pohled má vypadát.
Ethan Wate je obyčejný kluk. Syn dvou spisovatelů. Je přesvědčený o tom, že v Gaitlinu ho už nikdy nemůže potkat nic nového. Všechny zná. Všichni znají jeho. A nad vodou ho drží jen vidina toho, že jednou pozná i nějaké jiné místo, dostane se odtud pryč. V tom se ale - jak se později v příběhu dovídame - dost mílí. Jednoho dne se totiž do Gaitlinu přistěhuje záhádná neteř místního podívína, který už selá léta nevylezl ze svého polorozpadlého domu, a je z toho obrovský poprask. Lena, kterou všichni považují za stejnou podívínku jako jejího strýce Macona, si ale okamžitě získá Ethanovu pozornost a tak začíná koloběh zajímavých událostí. Lena o Ethana ze začátku nemá zájem. Vlastně je to v celku uzavřená a osamělá dívka. Ethanovi je už od začátku jasné, že něco s Lenou Duchanessovou není úplně v pořádku. A když se Leně podaří během jedné z hodin ve škole rozbít okno aniž by se ho dotkla je mu to jasné. Lena začíná přitahovat pořád větší a větší, nežádanou pozornost svých spolužáků a dokonce jejich rodičů, kteří se později rozhodnou Lenu dostat ze školy. Když se Ethan seznámí s Lenou blíž - což není vůbec jednoduché, protože ona je dost odtažitá - začne mu pomalu odhalovat některá svá tajemství. Společně objeví tajemný a velice starý medailon, který v sobě skrývá děsivé scény odehrávájající se někdy v době války Severu proti Jihu. Ethanovi je okamžitě jasné, že všechno bude těžší než se na první pohled zdálo.

Knížka napsaná spojením sil dvou autorek Kami Garciové a Margaret Stohlové. Byl to opravdu originální příběh, který do v sobě měl to kouzlo, měl v sobě zkrátka všechno. (Nic jako momentální upíří šílenství, kdy je polovina knížek prakticky identická). Konečně se zase někdo vrátil ke kouzelníkům a lidem ovládajícím různé druhy magie. Autorky vytvořili magickým bytostem v knížce - Zaklínačům - vlastní řád, což obdivuju, protože to nemohlo být jednoduché. V některých chvílích jsem se vrátila zpátky do doby někdy před sto lety, do doby ve které se odehrávala válka a za chvíli jsem zase byla zpět v Gaitlinu - v tom málém nudném městě. Hned na začátku se seznámíte s tím jak se v Gaitlinu žije. Poznáte jak to chodí ve městě ni na škole. Zjístít jací jsou v městě lidé, a tak se nemusíte bát, že se později budete v knížce nějak ztrácet. Dál se v knížce pomalu dostáváte k ději celého příběhu - ten začíná, když se na scéně objeví Lena - neteř podívína, o které nikdo nic neví. Knížku vám spestří vystižená charakteristika hlavních postav a nezaměnitelná atmosféra Gaitlinu, na kterým se neustále snášejí dešťové kapky.

Knížka byla čtivá a napínává. Přečetla jsem jí na sebe (a ne těch pět set stránek) úplně bleskově. Četla jsem i ve škole, což je u mě normálně absolutně vyloučený. Nemohla jsem se dočkat Leniných narozenin, byla jsem šíleně zvědavá na to jak to s ní celé dopadne. I když mi přišlo, že Lena je taková zvláštní. V jednu chvíli byla úplně v pohodě, pak se zase pomalu propadala do těžkých depresí (i když to chápu). Její nálada se pořád měnila a to mě někdy trochu mátlo. Ethan mi přišel celkem normální, zamiloval se do holky a ta pro něj v tu chvíli byla středem všeho.
Jediné co bych knížce snad vytkla bylo to, že mi některý scény přišly dost zdlouhavý. Třeba obyčejná cesta autem, při který se nic nestalo, rozepsaná na pět stránek. A pak ještě pár úplných detailů v příběhu, kterých si všímá jen rejpal jako já. Ale jinak nemám absolutně co knížce vytknout. Byla absolutně jedinečná a toho si cením. Žádná laciná kopie. Úžasný nápad.

Hodnocení: 4/5
Jen pro zajímavost. Někde jsem slyšela (nebo přesněji četla), že kniha by měla být zfilmovaná. Netuším kdy, ale jsem opravdu zvědavá.

Úryvek z knihy:
,,Krev mého srdce budiž ochráněna. Živote mého života, co je tvé je mé. Tělo měho těla, mých kostí a mysli, duše mé duše, náš duch se spojí. Krvi mého srdce, mé přílivy, mé měsíce. Krvi mého srdce. Má spáso, mé zatracení!"
(str. 287)

Jak jsem se ke knize dostala:
Možná víte, že Nádherné bytosti budou vycházet teprve na začátku dubna. Jak jsem se tedy ke knížce dostala? Je to jednoduché. Napsala jsem si do knížního klubu o Reading copies a oni mi je poslali. Jsem jim za to moc vděčná a jsem ráda, že takovou možnost poskytnou i obyčejným lidem jako jsem já.

(Článek ze starého blogu, který byl původně zveřejněn v březnu :))
Lili